Jak jsi se dostal k HH?
Hobbyhorse jsem objevil vlastně úplně náhodou díky Dráže. Drážu znám už od svých sedmnácti let a nějakou dobu jsme spolupracovali při organizaci závodů pro opravdové koně. Jednoho dne, když se konaly závody Hobby Horse v Olomouci, jsem se rozhodl přijít pomoci. Měl jsem na starosti start – něco jako doorman – a přitom jsem sledoval, jak závody probíhají. Ta zkušenost mě zaujala a bavila mě atmosféra kolem těchto závodů, všech těch soutěžících, nadšení dětí i jejich rodičů. Od té doby jsem u světa Hobby Horse zůstal a postupně se více zapojoval do různých akcí a projektů. Překvapilo mě, jak propracovaná a živá komunita kolem Hobby Horse existuje, jak se i malá náhoda dokáže stát začátkem něčeho dlouhodobého.
Co tě nejvíce baví?
Mě jako westerňáka samozřejmě nejvíc baví trail – je to disciplína, která mi je blízká, protože kombinuje zručnost, soustředění a takový ten „praktický“ přístup.
Ale musím říct, že v poslední době mě začínají čím dál víc oslovovat i drezury. Líbí se mi ta elegance, přesnost a možnost neustále se posouvat dál v drobných detailech. Je to úplně jiný styl než trail, ale právě proto je pro mě zajímavé objevovat i tuhle stránku Hobby Horsingu.
Nezlobí tě někdy děti?
Nedá se říct, že by děti na kroužku zlobily. Když si vzpomenu na úplné začátky, musím přiznat, že jsem měl docela obavy, jak to celé bude probíhat – přece jen práce s dětmi je vždycky trochu výzva a člověk nikdy neví, co čekat. Ale hned po prvních lekcích jsem zjistil, že všechny moje obavy byly zbytečné.
Děti jsou totiž naprosto úžasné. Je vidět, že je kroužek opravdu baví, přicházejí s nadšením a mají tolik energie, že se hned pustí do aktivit. Ve skutečnosti mají během lekcí tolik "práce" – ať už jde o cvičení, hry nebo nové úkoly – že na nějaké zlobení vlastně ani nezbývá čas. A to je na tom to krásné: vidět, jak jsou děti spokojené 😀
Co tvůj HH kroužek?
Můj Hobby Horse kroužek pro mě představoval obrovskou výzvu a skutečné vystoupení z komfortní zóny. Začal jsem s ním na jaře roku 2025 a od té doby mě děti naprosto nadchly. Jsou nejen úžasné a šikovné, ale je na nich také vidět obrovský pokrok – a hlavně je vidět, že je to baví, což je pro mě to nejdůležitější. Každá hodina s nimi je plná energie, radosti a nadšení, a zároveň je inspiruje k tomu, aby se zlepšovaly, učily nové věci a zároveň si zlepšily svou fyzickou kondici. Jsem opravdu rád, že mi CHHA dala důvěru a umožnila mi kroužek otevřít – bylo to rozhodnutí, které mě posunulo, naučilo mě nové věci a zároveň mi přineslo spoustu nezapomenutelných zážitků s dětmi.
Koníci nebo Hobbíci?
Tohle je otázka, kterou dostávám opravdu často, a přiznám se, že jsem na ni nikdy nedal úplně jasnou odpověď. Koně jsou totiž součástí mého života už mnoho let – vlastně si ani neumím představit každodenní život bez nich. Jsou pro mě nejen koníčkem, ale i velkou životní vášní, která mě provází v různých podobách.
S Hobby Horsingem je to podobné. Čím více se mu věnuji, tím víc mám pocit, že už není jen aktivitou navíc, ale stal se pevnou součástí toho, kým jsem. Dává mi radost, možnost tvořit a také se spojit s lidmi, kteří sdílejí podobné nadšení.
Takže když se mě někdo zeptá, co je pro mě důležitější, většinou odpovídám stejně: obojí je pro mě stejně podstatné a jedno bez druhého bych si už nedokázal představit.
